Praha je město, kde se historie doslova tlačí do každého rohu. Gotické katedrály, barokní paláce a secesní domy vyprávějí příběhy staletí. Jenže když se řekne „pražská architektura“, většina z nás si představí právě tyto staré slohy. Málokdo už ví, že Praha nabízí i jednu z nejcennějších sbírek funkcionalistických vil v Evropě. Tyto stavby, vzniklé převážně ve 20. a 30. letech minulého století, jsou tiché, strohé a přesto okouzlující. A i když by je středověký panovník, kterému se připisuje založení Nového Města, jistě nepochopil, dnes patří k vrcholům moderního stavitelství. Připomeňme si, že Karel IV. byl především stavitel Karel IV. a Praha mu vděčí za mnoho gotických skvostů, ale funkcionalismus by ho asi překvapil.

Začněme procházku tam, kde se funkcionalismus v Praze nejvýrazněji zapsal – v Ořechovce a na Barrandově. Tato vilové čtvrti, rozkládající se na svazích nad Vltavou, vznikly jako odpověď na bytovou krizi první republiky. Architekti jako Jaromír Krejcar, Jiří Štursa nebo Pavel Janák tu navrhli domy, které dnes berou dech. Čisté linie, pásová okna, ploché střechy a naprostá absence zbytečných ozdob. Vily jako Löwova nebo Mládkova jsou ukázkou toho, jak se dá žít moderně a přitom s výhledem na celé město. Procházka těmito ulicemi je jako cesta do budoucnosti, kterou si představovali lidé před sto lety. A přestože Karel IV. nikdy neviděl ani jednu z nich, jeho odkaz stavitele se zde prolíná s novou vizí – Praha se vždy uměla proměňovat.

Další zastávkou by měla být vila Tugendhat – ačkoliv ta stojí v Brně, pražské vily mají podobného ducha. V hlavním městě jde zejména o Müllerovu vilu od Adolfa Loose, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Loos, známý svým výrokem „ornament je zločin“, zde navrhl interiér, kde se prolínají mramor, dřevo a sklo v dokonalé harmonii. Prohlídka této vily je zážitkem nejen pro milovníky architektury, ale pro každého, kdo chce pochopit, jak se žilo v první republice. A právě zde si uvědomíte, že funkcionalismus není studený a neosobní, jak se někdy tvrdí. Naopak – je to styl, který myslí na člověka, na jeho potřeby a pohodlí. Každý detail má svůj účel, každý prostor je navržen tak, aby sloužil životu. To je něco, co by ocenil i středověký stavitel, byť by se divil absenci gotických kleneb.

Pražský funkcionalismus ale není jen o vilách. Když se vydáte na Vinohrady nebo do Dejvic, narazíte na činžovní domy, které sdílejí stejné principy. Nápadné jsou především domy s železobetonovou konstrukcí, které umožnily velká okna a otevřené půdorysy. Jedním z nejzajímavějších příkladů je obchodní dům Selfridges (dnes Máj) na Národní třídě, který byl ve své době revoluční stavbou. A pokud se chcete podívat na čistý funkcionalismus v praxi, zajděte na Veletržní palác – dnes sídlo Národní galerie, ale původně obchodní dům s vlastním bazénem na střeše. Tato stavba je monumentální, přesto elegantní. Procházka po pražské architektuře 20. století je tak nejen poučením o minulosti, ale i inspirací pro současnost. Možná právě proto, že tyto vily a domy stojí v kontrastu s gotickými památkami, vytvářejí jedinečný ráz města, které se nikdy nepřestane vyvíjet.